Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lužické hory

15. 6. 2010

Lužické hory

 

Jablonné v Podještědí, hrad Lemberk, Bredovský zámek, Zdislavina studánka.

 

       Jedno z mých bílých míst na mapě, nevím jakým nedopatřením, byly Lužické hory, které jsou doslova prošpikované nesčetnými pamětihodnostmi. Rozhodl jsem se tento nedostatek napravit.

 

     Vyrazil jsem směr Jablonné v Podještědí. Je to malé podhorské městečko s velikou historií. Je to jedno z nejstarších měst v severočeském kraji, založené v r. 1249, na křižovatce obchodních cest do Lužice a do Polska. Najdete zde malebné náměstí s vysokým morovým sloupem a z dálky viditelnou a velmi pěkně opravenou Baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Určitě také stojí za to, navštívit i místní vyhlídkovou věž. Odevře se vám nádherný výhled do okolí. Jsou odtud krásně vidět Lužické hory, Jedlová hora, Ralsko, Ještěd a pod sebou máte městečko jako na dlani

 

     K hradu Lemberk se dá přímo dojet autem, kde zaparkujete skoro až na nádvoří. Neodporučuji to, připravili byste se o nádherný výlet!

 

     Proto jsem se vydal do přilehlé čtvrti Markvartice a zaparkoval v ulici Ke Studánce, kterou jsem se vydal pěšky po hrázi rybníka Markvart a nádhernou přírodou do lesů podél Panenského potoka. Stoupá se vzhůru lesem pak letitou lipovou alejí. Krásná zeleň, fantastický klid a střídající se výhledy do kraje, dávající člověku zapomenout na všechny starosti a obtíže.  Na vrcholu míjím, zdánlivě sem nepatřící, vodárenskou věž. Nevěřil bych, že je tak stará a přitom tak moderní. Byla totiž už tenkrát napájena zařízením zvaným trkač (něco jako čerpadlo, které nepotřebuje žádný pohon-energii). Tato věž dodávala vodu širokému okolí nedalekému hradu Lemberk a jeho podhradí.

 

      Hrad sám o sobě je velice zajímavý a pohledný. Je známo, že zde žila sv. Zdislava ochránce a pomocník všech nemocných a trpících. Zdislava byla manželkou pána z Lemberku, syna děčínského purkrabího Markvarta pana Havla Jablonského, předního českého velmože, pobočníka krále Václava I. Zdislava byla za svatou byla prohlášena 21,5,1995 papežem Janem Pavlem II.

 

    Podhradí je sice nevelké ale okouzlující. Je úsměvné, že to je vlastně spíš nadhradí,neboť je výš než sám hrad. V podhradí mimo areál zámku stojí vedle sebe tři patrové hrázděné černobílé domky s typickou lužickou architekturou ze 17. století. Dům čp. 5 je původní hospoda s prostorným klenutým sklepem z roku 1680, dále stará škola a sýpka. Je to opravdu okouzlující usedlost, která je prý velmi často využívána filmaři. Ale to zdaleka není vše. K této usedlosti též patrový raně barokní zámeček Bredovských s kamenným portálem (čp. 11), postavený po roce 1674. Za ním je rozlehlá zahrada, do níž se vchází portálem se znakem Bredů. Na okraji zahradní terasy jsou torza mytologických soch různého původu a barokní plastiky připisované Matyáši B. Braunovi. V parku jsou též dvě fontány ze 17. a 18. století. Nedávno zde bylo Lužické muzeum, ale to dnes již není pravda. Zámek je uzavřen a na jeho velmi zvláštní zahradu se dá projít hned na několika místech pobořenými zdmi. Je to neuvěřitelné, ale je to, jak když vstoupíte do jiného, neskutečného světa. Člověk si na ráz uvědomí, že tu vlastně umírají dějiny, že tu umírá část naší historie. Místo kdysi nádherné barokní zahrady, se procházíte ve větrem rozvlněné, po pás vysoké trávě a za naprostého ticha uprostřed lesů a hor na vás z výšky podstavců zhlížejí nádherné sochy našich starých mistrů. Tu atmosféru je velice těžké popsat, to se musí prožít. Mezi tím kolem vás proběhne srna, či vyletí vyplašený pták. Zahrada je rozlehlá a tajemná. Je velice zajímavé, že i když opustíte areál zámečku, setkání se sochama ve vysoké trávě a volné přírodě nekončí. Na návrší v okolí zámku a předhradí jsou roztroušeny plastiky od sochařů ze všech koutů světa, kteří se na Lemberku zúčastnili několika sochařských setkání.

 

    Scházím zpět památnou alejí k ohrazenému bývalému hřbitůvku s neudržovanou, tzv. Zdislavinou kaplí s vysokou věžičkou mezi stromy v lese a již nepřístupnými náhrobky.

 

    Dole se vydávám asi 200m vlevo, proti proudu Panenského potoka. Na úpatí návrší při cestě do Jablonného je upravený pramen "dobré vody", zvaný Zdislavina studánka. Zdobí ji empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy, upravený roku 1862 a stále velice pěkně udržovaný. Dodnes je cílem procházek místních obyvatel, kteří si jeho skvěle chutnající vodu odnášejí jako lék. A omývají si touto vodou obličej. Podle vědeckých průzkumů, je dokázáno, že pramen má vysoký obsah boraxu a jak je známo borová voda je skutečně léčivá.

 

    Nevím, zda lépe uvidím, ale omyl jsem se taky. O síle pramenu se v historických pramenech udává, cituji:. Studánka sv.Zdislavi je posílena i kaplí na nejcitlivějším místě skály vysoko nad pramenem. Vysoká a špičatá střecha kaple zde působí jako hromosvod, přitahující příznivé síly z okolí. Zdislavina studánka s živou vodou má ale rovněž svůj negativní protipól. Asi 300 metrů výše proti proudu potka vede cesta kolem tmavého a strašidelného jezírka s přilehlou jeskyní. Voda v jezírku přesně odpovídá charakteristice mrtvé vody. Těsná blízkost živé i mrtvé vody není zrovna častá. O to větší je význam místa pro přírodní léčitelství.

 

    Fakt je, že je zde mimořádně živo, lidé si zde plní různé nádoby a odváží je domů. Tak jsem se ještě jednou pořádně napil a se zapadajícím sluníčkem kolem rybníka plného rybářů, jsem se ubíral k autu.

 

    Lužické hory skrývají mnoho zajímavého, nepoznaného a určitě se sem zas rád vrátím.

                                 Obrázky z cesty do Lužických hor

 Kdo si chce stáhnout prezentaci klikněte si zde, pak na modrou šipku, povede vás to už samo.