Lužické hory
15. 6. 2010
Lužické hory
Jablonné v Podještědí, hrad Lemberk, Bredovský zámek, Zdislavina studánka.
Vyrazil
jsem směr Jablonné v Podještědí. Je to malé podhorské městečko s velikou
historií. Je to jedno z nejstarších měst v severočeském kraji,
založené v r. 1249, na křižovatce obchodních cest do Lužice a do Polska. Najdete zde malebné náměstí s vysokým morovým
sloupem a z dálky viditelnou a velmi pěkně opravenou Baziliku minor sv.
Vavřince a sv. Zdislavy. Určitě také stojí za to, navštívit i místní
vyhlídkovou věž. Odevře se vám nádherný výhled do okolí. Jsou odtud krásně
vidět Lužické hory, Jedlová hora, Ralsko, Ještěd a pod sebou máte městečko jako
na dlani
K hradu
Lemberk se dá přímo dojet autem, kde zaparkujete skoro až na nádvoří.
Neodporučuji to, připravili byste se o
nádherný výlet!
Proto
jsem se vydal do přilehlé čtvrti Markvartice a zaparkoval v ulici Ke Studánce,
kterou jsem se vydal pěšky po hrázi rybníka Markvart a nádhernou přírodou do
lesů podél Panenského potoka. Stoupá se vzhůru lesem pak letitou lipovou alejí.
Krásná zeleň, fantastický klid a střídající se výhledy do kraje, dávající
člověku zapomenout na všechny starosti a obtíže. Na vrcholu míjím, zdánlivě sem nepatřící,
vodárenskou věž. Nevěřil bych, že je tak stará a přitom tak moderní. Byla totiž
už tenkrát napájena zařízením zvaným trkač (něco jako čerpadlo, které
nepotřebuje žádný pohon-energii). Tato věž dodávala vodu širokému okolí nedalekému
hradu Lemberk a jeho podhradí.
Hrad
sám o sobě je velice zajímavý a pohledný. Je známo, že zde žila sv. Zdislava
ochránce a pomocník všech nemocných a trpících. Zdislava byla manželkou pána z Lemberku,
syna děčínského purkrabího
Markvarta pana Havla Jablonského, předního českého velmože, pobočníka krále Václava
I. Zdislava byla za svatou byla prohlášena 21,5,1995 papežem Janem Pavlem II.
Podhradí je sice nevelké ale okouzlující. Je
úsměvné, že to je vlastně spíš nadhradí,neboť je výš než sám hrad. V podhradí
mimo areál zámku stojí vedle sebe tři patrové hrázděné černobílé domky s
typickou lužickou architekturou ze 17. století. Dům čp. 5 je původní hospoda s
prostorným klenutým sklepem z roku 1680, dále stará škola a sýpka. Je to
opravdu okouzlující usedlost, která je prý velmi často využívána filmaři. Ale
to zdaleka není vše. K této usedlosti též patrový raně barokní zámeček
Bredovských s kamenným portálem (čp. 11), postavený po roce 1674. Za ním je
rozlehlá zahrada, do níž se vchází portálem se znakem Bredů. Na okraji zahradní
terasy jsou torza mytologických soch různého původu a barokní plastiky
připisované Matyáši B. Braunovi. V parku jsou též dvě fontány ze 17. a 18.
století. Nedávno zde bylo Lužické muzeum, ale to dnes již není pravda. Zámek je
uzavřen a na jeho velmi zvláštní zahradu se dá projít hned na několika místech
pobořenými zdmi. Je to neuvěřitelné, ale je to, jak když vstoupíte do jiného,
neskutečného světa. Člověk si na ráz uvědomí, že tu vlastně umírají dějiny, že
tu umírá část naší historie. Místo kdysi nádherné barokní zahrady, se procházíte
ve větrem rozvlněné, po pás vysoké trávě a za naprostého ticha uprostřed lesů a
hor na vás z výšky podstavců zhlížejí nádherné sochy našich starých mistrů.
Tu atmosféru je velice těžké popsat, to se musí prožít. Mezi tím kolem vás
proběhne srna, či vyletí vyplašený pták. Zahrada je rozlehlá a tajemná. Je
velice zajímavé, že i když opustíte areál zámečku, setkání se sochama ve vysoké
trávě a volné přírodě nekončí. Na návrší v okolí zámku a předhradí jsou
roztroušeny plastiky od sochařů ze všech koutů světa, kteří se na Lemberku
zúčastnili několika sochařských setkání.
Scházím zpět památnou alejí k ohrazenému
bývalému hřbitůvku s neudržovanou, tzv. Zdislavinou kaplí s vysokou věžičkou
mezi stromy v lese a již nepřístupnými náhrobky.
Dole se vydávám asi 200m vlevo, proti proudu Panenského potoka. Na
úpatí návrší při cestě do Jablonného je upravený pramen "dobré vody",
zvaný Zdislavina studánka. Zdobí ji empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy,
upravený roku 1862 a stále velice pěkně udržovaný. Dodnes je cílem procházek
místních obyvatel, kteří si jeho skvěle chutnající vodu odnášejí jako lék. A omývají
si touto vodou obličej. Podle vědeckých průzkumů, je dokázáno, že pramen má
vysoký obsah boraxu a jak je známo borová voda je skutečně léčivá.
Nevím, zda lépe uvidím, ale omyl jsem se
taky. O síle pramenu se v historických
pramenech udává, cituji:. Studánka sv.Zdislavi je posílena i kaplí na
nejcitlivějším místě skály vysoko nad pramenem. Vysoká a špičatá střecha kaple
zde působí jako hromosvod, přitahující příznivé síly z okolí. Zdislavina
studánka s živou vodou má ale rovněž svůj negativní protipól. Asi 300 metrů
výše proti proudu potka vede cesta kolem tmavého a strašidelného jezírka s
přilehlou jeskyní. Voda v jezírku přesně odpovídá charakteristice mrtvé vody.
Těsná blízkost živé i mrtvé vody není zrovna častá. O to větší je význam místa
pro přírodní léčitelství.
Fakt je, že je zde mimořádně živo, lidé si
zde plní různé nádoby a odváží je domů. Tak jsem se ještě jednou pořádně napil
a se zapadajícím sluníčkem kolem rybníka plného rybářů, jsem se ubíral
k autu.
Lužické hory skrývají mnoho zajímavého, nepoznaného a určitě se sem zas rád vrátím.
Obrázky z cesty do Lužických hor