Pokračování příběhu straka
Pokračování příběhu straka
Povídání, které jsem slíbil svým čtenářům nejen na svém Facebooku
Někdy v září 2014 odkudsi přilítlo zvědavé, hladové ptáče straky, které pravděpodobně přišlo o rodiče. Bylo sice už větší, ale možná nevíte, že straka ještě rok po vylíhnutí své mladé vodí a učí je lovit. Z těchto důvodů předpokládám, že se tato někde zatoulala, či o rodiče přišla a nyní sháněla nějakého náhradního chlebodárce. Když si kliknete zde, dočtete se, jak se mě loni tuto straku podařilo odchytit a jak jsem ji pomalu učil, aby si na mne zvykala a jak jsme k sobě hledali důvěru. Vše se docela dařilo, jenže nic netrvá věčně. Přicházela zima a nadešel čas mého odjezdu z chaloupky s tím, že se vrátím zase až na jaře. Bylo to smutné loučení, věřte. Byl jsem přesvědčen, že je to naše poslední!
Když letos na jaře nastal čas mého návratu na chaloupku s tím, že je nutno ji nachystat na letní bydlení, se stala taková věc, která mně skutečně vehnala slzy dojetí do očí!!! Přijel jsem z Jablonce, otevírám dvířka zahrady a zdá se mně, že z dálky najednou přiletěl nějaký stín. Ani jsem tomu nevěnoval až tak velkou pozornost, byly jiné starosti. Ale ptačí pokřik v podobě třískání dvou křemenů do sebe mne okamžitě připomněl minulý podzim. Ano, přišla mne přivítat moje loňská kamarádka, straka Káča. Sice tu už nebyla ta naše stará důvěra, asi to byla jen její zvědavost, ale stále jsme si byli dost blízcí. Vzpomněl jsem si, že to všechno bylo o tom, že u mne měla jistotu, že pravidelně na stejném místě bude mít svoje oblíbené žrádlo a že ode mne jí nic nehrozí. Vsadil jsem na stejnou minci. Připravil jsem jí její oblíbené těstoviny přesně tak, jako loni. Zabralo to, druhý den ráno už čekala na své! A další den jsme se už zase spolu našli. Každé ráno totiž čekala na větvi u okna a později už mne budila klepáním na okení tabulku. Nakonec ztratila opět plachost zcela. Stačilo vyjít ven. Skákala mě po ramenou, pošťuchovala mne, tahala za košili, za vlasy, za uši. Je neuvěřitelné, jak si pták pamatuje a jakou lásku dokáže vrátit člověku, který mu nabídne svoji důvěru. Jak to ten pták může dokázat posoudit? Rozlišit? Zapamatovat si to? Ale je to neskonale krásné.
A jak vše nyní pokračuje? Tak jak má!!! Už se nevídáme, je jaro a Káča má asi své rodičovské povinnosti. Když na ni křiknu, tak se mě ona ozývá z ořeší, někde za zahradou. Zdá se , že sedí na hnízdě a nějaký pan straka od ní vyžaduje jinou činnost, než koketování s člověkem. A určitě jí to nemám za zlé! Určitě si celého našeho příběhu vážím daleko víc, protože vše končí, jak má. Přírodě, jak se zdá, jsem do jejích zákonů nezasáhl a jen pokorně děkuji, že mě bylo dovoleno se jí malinko podívat pod sukničku! Jsem ji za to opravdu vděčen a moc si toho vážím!!!! A to je vlastně vše o strace Káče, která si mne vzala mezi své kámoše. Ale třeba vše ani nekončí , to teprve uvidíme…. zde jsou obrázky a jako první obrázek je ten, který jsem tenkrát pořídil mobilem, když se mě poprvé straku, jako mladé ptáče podařilo chytil !!! Ach ta naříkala a vztekala se !!! Ale to už je vše dávno a vše je dávno jinak ..
