Dětenice – středověká krčma.
Dětenice – středověká krčma.
Už jste byli někdy v restauraci, kde vám i vašim pozvaným přátelům za vaše peníze zcela bez okolků vynadají? Že, né?
No, tak to jeďte do Dětenic u Mladé Boleslavi, kde se poblíž místního zámku nachází nefalšovaná staročeská krčma a kde se pro ostřejší slovo nechodí daleko.
Přijela mě milá návštěva z Českomoravské vysočiny, bratránek se svoji ženou, že by se chtěli do této široko daleko vyhlášené krčmy podívat. Praštil jsem zednickou lžící, zrovna jsem přestavoval chaloupku a hurá do nedalekých Dětenic.
Už samotný vstup do krčmy vás překvapí. Z krásně osvíceného pozdně letního dne vstoupíte do velikánské, temné budovy, no řekl bych stodoly, kde vám dokonce šustí sláma pod nohama. Nejdřív nevidíte ani na krok, protože se tu svítí jen svíčkami u obsazených stolů a velkým otevřeným ohništěm, rozdělaným hned vedle šenku. Věřte nevěřte, ale na tomto ohništi se skutečně připravují veškerá jídla. Také to tu vše dohromady voní. Směsice různých pečených mas a vůně rozdělaného ohně vás hned při vstupu skutečně omámí. Prostě jste, z ničehož nic prošli bariérou času a naráz jste vstoupili do minulosti , do středověku.
Zůstanete stát překvapeně hned u vstupu, a vlastně nejdřív v té náhlé tmě nic nevidíte. Pomalu se rozkoukáváme a šouráme se opatrně mezi stoly uličkou. Člověk si v duchu říká, že to vypadá fakt jako ve středověku. Najednou z toho „jako“ vás vytrhne bodrá mladá šenkýřka. Je v bílé, režné haleně s nádherně vyšponovanýma prsama. Má na sobě skutečnou starověkou šněrovačkou a lněnou dlouhou suknici a hlasitě zavelí: „Uhněte , holoto, nesu žrádlo hostům, tak ať to nefláknu na vás.“ Je to docela úlek a nesměle ustupujeme. No fakt se tu asi vrátil čas a asi tu je skutečně středověk. Se zalíbením si prohlížím lepou obsluhující děvu. Ihned jsem byl počastován : „ Hele , starej. moc mě tu neočumuj, někde si sedni a dej nějaký žrádlo, jestli máš na to krejcary!“
S pobavením si najdeme prázdný stůl, moc jich prázdných není (točí se tu autobus za autobusem) a vybíráme si jídlo. Vidět je opravdu málo a při svíčce je to docela obtížné, ale zvládnout se to dá. Většinou jsou to pečená masa s bohatou oblohou různé pečené zeleniny. Dávám si skopové plecko se zelím na medu a jeřabinách ( měl jsem tam také klas kukuřice a kus řepy) Jenda a Liduška si dávají nějakou kachnu. Jídlo se podává buďto na prkénku, nebo v hliněné míse a nebo přímo v pekáči, na stůl. Jako přílohy se tu nabízí, v ohni pečené brambory a zde pečený, dobrý chleba. K tomu dostanete pivo uvařené z vedle stojícího zámeckého pivovaru.
Jí se zde většinou rukama. Sice dostanete něco jako příbor, ale já z prkénka a přátelé z pekáče v té tmě… no rozhlédneme se… sousedé také okusují kosti a berou je rukama. Jídlo je velice dobré, hlavně je ho až dost! Dvěma by stačila jedna porce. Ceny se pohybují kolem 250,-Kč za oběd i s pitím, Před koncem hodování jsme pobízeni hlasitým: „ …. Tak, co bude? „ Źerte, žerte, potřebujeme prázdné stoly, snad se nám tu nechcete vyvalovat!“ Tato a podobná laskavá slova se tu ozývají, co chvíli, od různých stolů v krčmě a řádně nahlas, pro pobavení hostů.
Dobře najedeni, vycházíme postraním vchodem ven. Ještě, že máte možnost se rozkoukat pod stinným přístřeškem venkovního posezení. Přechod do prudkého slunce by byl útrpný. Východ vás navádí k místnímu pivovaru.
Procházíme kolem starodávných zemědělských stojů, kolem pivovaru a přes popraviště, za kterým stojí středověký hotel. No moc si nedokážu představit to ranní probuzení, kde se vám před oknem, ve větru , klátí kostlivci oběšení na šibenicích a kde je nedaleko na žebříku, k prasknutí, nataženo tělo staré báby. Ale hotel prý bývá pravidelně obsazen a občas i svatebčany. Tak to je, myslím, dost zajímavé vykročení do svatební noci J, že?
Jinak se zde pořádají i jiné úděsné radovánky, jako je rej upírů, nebo veřejná hromadná mučení, bitky a jiné prostopášné praktiky a dobové radovánky.
Procházíme jakýmsi nádvořím, kde je nějaký jarmark (ponejvíce suvenýry), míjíme rytířské turnaje na koních a vcházíme do upraveného zámeckého parku (spíše v anglickém stylu). Zde se nachází nevelký barokní zámek, fontána, krásné stromy, spousty laviček, stín a klid. Ve výběhu pobíhá pár pštrosů. Cestou parkem narazíme na několik dětských zastavení. Najdete tu nejen perníkovou chaloupku, ale i domeček na můří nožce a dokonce i pařez-domeček Křemílka a Vochomůrky. Na konci procházky ještě navštěvujeme překrásnou zámeckou cukrárnu.
Myslím, že to bylo zajímavé zastavení. Je to zase něco zcela jiného a kdo má smysl pro humor a není žádný nafoukaný „nabob“, tak ten se zde dobře nají, pobaví a i odpočine v zámeckém parku.
Fotky opět najdete zde na fotorajčeti.
