Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kanárské ostrovy 2006, Tenerife, sopka Teide

24. 11. 2006

:-)  Pro ty, co se jim nechce moc číst, je zde odkaz rovnou na obrazovou část, teď již v novém okně a nebo v multimediálním podání !     :-)      ..zde..

Něco o Kanárských ostrovech a o tom jak nejen ptáci táhnou na jih.

 Kanárské ostrovy (Islas Canarňas) jsou tvořeny sedmi osídlenými ostrovy a šesti ostrůvky o celkové ploše 7273 km2, které leží zhruba 4st. severně od obratníku Raka (přibližně na úrovni Havany) a západně od hlavního poledníku. Od východu na západ se táhnou v délce více než 500 km a od severu na jih 200 km. Administrativně je souostroví rozděleno na dvě provincie - východní s ostrovy Gran Canaria, Fuerteventura, Lanzarote a s ostrůvky Graciosa, Alegranza, Lobos, Montaňa Clara, Roque del Oeste a Roque del Este s hlavním městem provincie Las Palmas a západní ostrovy Tenerife, La Palma, Gomera a Hierro s hlavním městem provincie Santa Cruz de Tenerife. Na celém souostroví žije kolem 1,5 milionu obyvatel, z toho 650 tisíc na Gran Canarii a většina v hlavním městě Las Palmas. Ostrovy, které se rozkládají asi 100 km západně od afrického pobřeží a které nebyly nikdy spojeny s pevninou, vznikly sopečnou činností na rozsáhlém meridiálním zlomovém systému, probíhajícím při západním pobřeží Afriky a vedoucím přes Kanárské a Kapverdské ostrovy, během několika vulkanických fází, které započaly před 15 až 10 miliony let. Sopečná aktivita neutichla ani v tomto století, poslední známá erupce byla zaznamenána na La Palmě v roce 1971. Následkem dlouhé izolace se zde vyvinuli živočichové a rostliny, jež se výrazně liší od fauny a flóry na okolní pevnině. Tato situace je srovnatelná jen s oblasti východního Atlantiku, kam patří Kapverdy, Madeira a Azory. Fauna zde však není příliš bohatá, zato flóra je opravdu jedinečná. K proslulým patří například až 2 m vysoké hadince, keřovité pryšce, dračí stromy a další.

Co taky dokáže vymyslet jedna šedivá hlava.

Někdy z jara jsem si říkal, že by bylo docela zajímavé si vylézt na nějakou pořádnou sopku, která to ještě “umí”! Mohla by být klidně někde v Africe. Taková mlhavá vidina Kilimandžára, dole lvi - nahoře sníh. Bohužel stav mého účtu v bankovním ústavu mi tu sopku stále vracel někam do středočeského kraje a limitoval ji, asi tak do výšky našeho Řípu. Neustále jsem probíral všechny možnosti na Internetu a hledal nějaký kompromis. Zdálo se to neřešitelné. Nakonec jsem zjistil, že ze všeho prohledaného, by nejlépe vyhovoval, 100 km od severozápadních břehů Afriky ostrov Tenerife se svojí sopkou Teide. Ano to je přesně ono! Je to skoro Afrika, přitom spadá pod Evropu a parametry sopky jsou přinejmenším impozantní. Sopka Teide má bez pár metrů, čtyřtisícovou výšku a je to třetí nejvyšší sopka na světě a druhá nejnebezpečnější na naší polokouli (hned po Etně). Poslední zaznamenaná erupce v roce 1971. Neustále si odfukuje různé smrádky a čmoudíky a občas se oklepe a občas to v ní pěkně zaduní. Ano, je prostě živá a aktivní!

Nepřestával jsem doufat v jistý zázrak, a když mi v práci oznámili, že mi zbývá nějak hodně dovolené a je nutné si ji co nejdříve vybrat. Odešel jsem do cestovky, která má smlouvu s naší fabrikou. Po zjištění kolik je mi můj zaměstnavatel na cestu ochoten přidat, se vše rozjelo na plné obrátky. Šlo to tak rychle, že z ničehož nic jsem si uvědomil, že cucám, ne zrovna moc chutné bonbóny a letadlo zprudka nabírá výšku. Dovolená (a ještě navíc, s velice přijatelným přeceněním od cestovní kanceláře, tzv. “na poslední chvíli”) se stala realitou!

 Pro ty ,co se nechtějí zdržovat čtením je tu cesta k obázkům!

Let na Kanáry.

Let byl klidný, až na pár turbulencí nad Alpami a Apeninami, ale dlouhý. Trval asi pět a půl hodiny. Evropa byla pod vysokou oblačností, ale jen co jsme se dostali nad Portugalsko a točili se podél Gibraltaru, oblačnost takřka ustoupila. Pak se objevila opět až nad Africkou pevninou ale nebyla již tak celistvá. Ze všeho nejzajímavější bylo přistání. Takové jsem ještě nezažil! Ještě před sestupem ztichly oba motory, zhasla hlavní světla a bylo hrobové ticho. Začali jsme rychle ztrácet výšku a s houstnoucím vzduchem bylo slyšet stále silněji, jeho proudění kolem kabiny. To už se objevil pod námi náš ostrov Tenerife. V poměrně silném náklonu jsme obeplachtili sopku Teide a z okénka jsem s úžasem pozoroval, že každý kopec na ostrově má svůj kráter viz foto. Zem se rychle blížila. Těsně nad přistávací hranou zaburácely motory a pak zpětný chod a brzdící klapky a potlesk. Byli jsme dole! S radostí jsem si také zatleskal. Takovéto přistání jsem ještě nezažil, bylo to jako ve snu. Později jsem zaslechl nějaké nářky, že to bylo hrozně prudké klesání nevím, ale mně se to moc líbilo a budu na to hodně dlouho vzpomínat.

Loro park - Super atrakce!

Ráno byla schůzka s delegátkou. Nabízela výlet na Los Gigantos.To je místo, kde se skály strmě ční z Atlantiku do výše 600 m a více v délce asi 30ti km a kytovci tam mají absolutní klid. Je tam prý časté stanoviště plejtváka obrovského a jiných velryb a s nimi připlouvají delfíni, ale dostanete se tam jenom lodí a to stojí nějaký ten peníz! Na dotaz jestli je jisté, že ty potvory uvidíme? Jistého není nic, ale snad kdyby jste jel na opačnou stranu do města Puelto de la Cruz. Tam je Loro park a tam je uvidíte jistě! Byla dost překvapená, když jsem si zvolil druhou možnost.Loro Parque je něco jako zvláštní zoologická zahrada, která je něco mezi zábavným divadlem a cirkusem na americký způsob. Určitě jste to viděli v nějakém americkém filmu. Předvádí tam lachtany, delfíny a dravé velryby kosatky. Také tu mají veliké divadlo s papoušky, kterých je tu prý největší soustředění všech druhů na světě. Odtud název Loro-Lora park! Ještě jednu raritu tu mají. Je to asi 50ti metrový (v průměru) areál, který je hermeticky uzavřený a v něm obrovský umělý ledovec a na něm obrovská hejna různých tučňáků. 

Vstupné je jednotné na celý den do celého areálu a dovezou vás z města tam i zpět zdarma silničním vyhlídkovým vlakem. Vstup do areálu zoo parku je přes originál dovezenou a zde znova složenou, Thajskou vesničku čítající 6 domků.

Shlédnutí všech atrakcí vám zabere v pohodě celý den. Celý den jsem na to neměl a na kosatky již nebylo dostatek světla. (Omluvte zhoršenou kvalitu obrázků.)

Točila tam místní televize a ke každému přiřadili nějakou bublinkovou hlášku. Z ničeho nic jsem se objevil na obřím panelu viz foto. Bylo tam dost lidí a tak to bylo pro mne velké překvápko., proč zrovna mně? A počítač ke mně vygeneroval tuto bublinu - překlad: jedno pivo, prosím! No ani moc nekecal, určitě bych si ho dal!

Při odchodu jsem si chtěl zkrátit cestu zoologickou zahradou. I podle plánu areálu, vše nasvědčovalo, že to bude průchodné a já spěchal, už na mne zase musí kamarádi čekat. Byly tam pootevřeny jedny obrovské vrata a na nich nápis Exit! Vklouzl jsem za ně a snažil se proběhnout kolem jakési stodoly a podle živého plotu. Na konci byl opravdový konec. Prostě to nemělo žádné pokračování. Najednou se za mnou ozvalo obrovské zafunění! Něco jako když na vás dýchne velký parní stroj. Otočím se a vedle mne hned za živým plotem je obrovská gorila. Jestli mezi námi byly 4 m. Co teď. Nehýbala se, jen ty její zkoumavé oči mne propichovali. Ze strachu jsem ji začal obyčejně česky vysvětlovat, že jsem si myslel, že si to tu zkrátím a že teda bych se zase rád vrátil zpět k támhletěm vratům a ták. Bylo to komické, ale zdálo se, že nás to oba patřičně uklidnilo. Její naježené chlupy se opět vrátily k obrysu gigantického těla. Dokonce jsem si opatrně dovolil udělat jeden portrétík z blízka a s pozdravem jsem se snažil vypařit! Když jsem se konečně dostal zpět k vratům, zjistil jsem při pohledu z boku, že za živým plotem je asi 4metry hluboký betonový vodní val, který jsem přes plot z křoví nemohl vidět a zdejší místo slouží asi na navážení krmení. Ta obrovská opice se však stále ještě ani nepohnula, jen ty přísné oči, na mne stále upírala.

Co pak si asi o mně pomyslela! :-) No co, mluvit neumí, tak snad nic nikde nevykecá!

A závěr:No super den se super zážitky a zafotil jsem si!!!!!.

 Lidé a neb obyvatelstvo ostrova jak jsem je pozoroval já.

Lidé se zdají být usměvaví vstřícní a přátelští. Je to jakási všehochuť od Španělů až k černým Afričanům. Někteří Afričané tu chodí a na ulici nabízí svá tradiční díla ze dřeva. Další pracují na stavbách. Jiní tu studují. Seznámil jsem se tu i z jednou Afričankou, která zde studuje a její otec je významný náčelník jednoho afrického kmene. Hned jsme se dohodli na pár obrázcích. Byla to primová 25tiletá dívka, Kmen jsem si nějak nezapamatoval, ale jmenovala se Elfa. Byla s ní legrace a i přes jazykovou barieru jsme si docela rozuměli. Až dostuduje, bude žít ve Francii a ke stáru se chce vrátit do Afriky.

Taková další docela zajímavá historka. Nahoře v horách jsme se stavili v malé prosté vesnické hospůdce. Děvčata si dala něco k snědku a pití a já před hospůdkou z vyhlídky, pozoroval a fotil, jak z hloubky několika set metrů rychle natéká mlha. Ani jsem se nestačil divit, jak se propast naplňovala. To je tato série snímků (od 1. do posledního necelých 15 min). V tom vyšel postarší pár domorodců z restaurace a rovnou ke mně. Nepili, pán měl klíčky od auta v ruce a tady do těch serpentin se opravdu moc pít nedá! Prý vyfoť nás! Proč ne! Jak si to budete přát? Obyčejně, chytnu ženu takhle a je to! Udělal jsem dva obrázky. Poděkovali a jsou na odchodu. Ale jak vám ty obrázky doručím, máte mail? Co to je? Aha Internet, to tady v horách není. A jak teda vám doručím ty obrázky? Na co, my žádné nechceme, my jsme chtěli jen vyfotit! Ještě jednou poděkovali a s vážnou tváří hrdě odkráčeli do svého Nisanu a s nezbytným zahoukáním na pozdrav odfrčeli někam. Dlouho jsem ještě přemýšlel nad jejich slovy. A závěr, ale vlastně proč ne, vždyť je to vlastně strašně krásné! To jen my Evropané musíme mít něco hmatatelného v ruce, mít něco za něco. Oni se vyfotili a to jim docela stačí... šťastní to lidé! Mezi tím vyšla ven děvčata s kávou v ruce, že mi ji posílá hospodský, to když se dozvěděl, že na ně čekám venku.

Ve městečku Puerto de la Cruz, jsme seděli v parčíku před kostelem a najednou přijelo několik slavnostně oblečených lidí a pospíchalo do kostela. Mezi nimi přírodně krásná mladá maminka si nesla zvláštně nastrojené děťátko, asi křtiny či co. Vypadalo spíše jako Jezulátko a tak jsem ho tak i nazval, když jsem požádal o fotografování. Maminka se pousmála a v klidu mi pózovala. Co na tom, že ostatní byli již v kostele, "maňana", tady se prostě nikdy a nikam nespěchá! A poslat fotky? to nemusíte, já jsem moc ráda, že se vám moje dítě líbí! A je to. No, člověk se má asi stále hodně čemu učit!

A ještě něco taky o nás.

V krátké době se podařilo dát dohromady partu lidí se stejnými zájmy. To je prozkoumat ostrov vylézt na Taide .Náš team pro "expedici" na vrchol Teide. Vlevo stojící je Zděna, řiditelka pojišťovny a její letitá kamarádka - vpravo stojící Judita, podnikatelka a zároveň chodící encyklopedie co se rostlinstva týče, dole sedící-ležící je Jarka bývalá učitelka chemie a fyziky a naproti její manžel Zdenek, taky bývalý učitel gymplu, biolog .

Dohromady jsme si po vzájemné dohodě, zapůjčili autíčko Citroen Saxo na celý pobyt, za účelem celkového prozkoumání ostrova a dosažení vrcholu Teide.

O vegetaci a rostlinstvu.

Co říct k rostlinám? Na jedné části ostrova jsou skoro normální lesy s borovicemi a píniemi, jedlými kaštany a vavřínovými háji a na druhé části jsou prý, ne deštné ale mlžné pralesy a jsou tam palmy, banánovníky, fíky,datle, juky a všude různé kaktusy a mimosy a zvláštní druhy bambusu.

Na ostrově naleznete porosty opuncií (jedlé kaktusy), rozsáhlé banánové plantáže, plochy jánovců, vánoční hvězdy. Originálním dárkem je květ "papouščí rostliny" strelizie. Z ibyšků si tu dělají živý ploty.

Na ostrovech je velmi úrodná vulkanická půda, naleznete zde rozmanitou subtropickou i středomořskou vegetaci. K symbolu Tenerife patří dračí stromy drago (druhohorní fosilie s mízou barvy sedlé krve, jež byla původními obyvateli používána k balzamování) ( Tento je prý nejstarší drago)  a unikátní tajinaste (rostliny podobné diviznám rostoucí na Teide). Je to druh (česky hadince), který zde dorůstá dvoumetrové výšky, kvete rudě a v této podobě se nikde na světě nevyskytuje. Další raritou je taidská nizounká růžově a bíle kvetoucí a omamně silně vonící kručinka. A ještě jedna zvláštnost, na jihu ostrova v nadmořské výšce asi 700 metrů, se hojně vyskytuje taidská borovice. Nikde na světě ji nenajdete. Vyznačuje se obzvlášť dlouhými jehlicemi, uzpůsobenýma pro přijímání vzdušné vlhkosti, neboť kořeny na skalách na vodu nedosáhnou. Její další ojedinělou zvláštností je mimořádně vysoký obsah, pryskyřic v kůře stromu, čímž se prakticky stává nehořlavou. A hoří tu dost často. Poslední veliký požár byl 1995 a stromy jsou netknuty.

O zvířectvu.

Savci: Tak, jak je bohatá flora Tenerife, tak chudá je její fauna. Až na muflona, který sem byl dovezen v roce 1971, větší savci ve volné přírodě nežijí. Fauna zahrnuje ještě divoké králíky, divoké kočky.

Plazy: O něco víc je plazů, mezi nimi gekon a kanárská ještěrka. V některých pramenech se ještě uvádí,že v mlžných pralesích se vyskytuje, vzácně jistý druh velmi plachého krokodýla. Fakt je že jsme na žádného nenarazili (pokud chcete, tady se dočtete něco bližšího v odstavci o Kanárech)

Ptactvo: Vysoko v korunách se pohybuje dost velké množství všelijakých papoušků různých barev. Tyto jsem zahlédl i v městských parcích. Ve volné přírodě jsem vyfotil i jednoho páva. Bylo to poblíže jednoho stavení, tak nevím. Co do jména je z ptáků, asi nejznámější divoký kanárek (po němž mají ostrovy jméno), který však na rozdíl od svých příbuzných v kleci nezpívá. Žije tu několik druhů racků, hrdličky,všudypřítomní holuby, zahlédl jsem dva vrabce, krkavce, poštolky i nádherně zbarvené teidské pěnkavy.

Ichtiofauna: Na pobřeží se vyskytuje nepřeberné množství různě zbarvených a poměrně dost velkých krabů, v moři plave množství krásně barevných ryb některé přímo září a místní senioři je chodí krmit jako u nás holuby v parcích.

Zvláštnosti: Jako perličku přidávám neuvěřitelný zážitek. Když jsem v obchodě se zvířaty objevil v kleci obyčejného kohouta a v dalších klecích pod ním dvě slepice. Cenu jsem se nedozvěděl neb bylo již vše prodáno, ale je prý hodně vysoká! Viz foto. A aby toho nebylo tak málo, na hl. náměstí v La Laguně (asi 15 tis ob.), mají obrovskou vzácnost na které je město hrdé. Je tam udělaná vyvápněná nádrž s fontánou a zděný domeček. To vše je obydleno obyčejnou naší kachnou domácí a lidi to chodí krmit. Viz foto. No to jsou teda věci!  

poznámka: ( trochu jsem o tom přemýšlel. Slepice - kur domácí, je zařazen do řádu hrabavých. Aha! - tak tady se na ztvrdlé lávě hrabat nedá ani bagrem a v tom bude asi ten háček.)

 

 Vypadá to jako moře, ale je to obrovský oceán a neb “ Stařec a moře”.

Večer jsem sedával na balkoně a poslouchal šplouchání moře při skleničce červeného vína, mimochodem tu mají vínečko dobré a mimořádně laciné. 5tilitrová láhev 3,30 Eura. Ráno jsem se budil před východem slunce a chodil k moři se koupat. Mám to radši než se přes den grilovat na slunci někde na pláži. Bral jsem si sebou foťák na stativu. Mokrý jsem sedával na břehu a vysvětloval moři, co bych od něj chtěl a jak bych si to představoval. Ono totiž bylo tiché šedé a líné ani se pořádně nehnulo. Povídám mu: vždyť vypadáš jak větší rybník, ty že jsi moře? Co moře, vždyť ty jsi vlastně Atlantickej oceán a ty se tu jen tak povaluješ. Sice jsem nějakou fotku udělal, ale představoval jsem si to úplně jinak! Druhý den se moře zastydělo a stáhlo se od břehů asi o 60m zpět. Všichni říkali - je odliv - ale já věděl své! A pak to začalo. Oceán se začal chovat jako živel. Vlnami mlátil do skal a po lávových útesech rozstříkával bílou pěnu jako sníh. I sluníčko ráno vstávalo do mraků a pozlacovalo vše, kam dosáhlo svými paprsky. To se to pak fotí! To člověk nesmí být líný a musí si umět o to dojít říct! Co na tom, že už jsem se do moře nemohl chodit koupat, vždyť je to vlastně oceán a tam se nekoupe! Tak jsem chodil do hotelového bazénu s mořskou vodou. A oceán jsem chodil už jen fotit. Mrkněte na obrázky, třeba se vám budou líbit.

 

 

První pokusy o zdolání Teide. a konečné její dobytí.

Asi uprostřed pobytu jsme se rozhodli, jde se nahoru! A vyrazilo se na Teide. Cesta nahoru je v první řadě velikánské a rychlé převýšení. To obnáší neuvěřitelné množství prudkých, krkolomných serpentin a průjezd několika nadmořských pásem. Začínáte doslova od nuly ( hotel je přímo na pobřeží) a projedete v krátkém časovém úseku, pásma tropická subtropická přes mírná až do vysokohorských kde již silně pociťujete, že jeden nádech není nic moc a že je nutné přidejchávat. O tom jsme se přesvědčili, když v asi 2300 metrech nás na křižovatce předjela terénní sanitka a hned na prvním parkovišti ošetřovala nějakého pána ve středních létech, který seděl v otevřených dveřích auta a viditelně toho měl dost! Nikdo to z nás nechtěl nijak komentovat. Jenom se častěji zastavovalo na fotografování a protažení těla. Ona ta cesta k sopce trvá asi 3 hodiny. Je to více než 100 km a hodně prudce nahoru. Bohužel začalo od polovičky cesty pršet a nahoře u lanovky lilo už tak hrozně že lanovka nejezdila a jakýkoliv výstup byl nemožný! První pokus byl tedy zcela neúspěšný. Slibujeme si , že příště ,. Tak jsme si projeli okolí a navštívili i nejznámější a nejnavštěvovanější místo národního parku Las Caňdas del Teide. Je to jedinečný skalní útvar, který. Je zařazen mezi divy světa a byl i hlavním motivem na nejvyšší Španělské bankovce, zde. Jedná se o pověstný Montaňa de Roque, jinak taky po našem “Boží prst” viz zde. Je z podivem co tu je turistů aut i autobusů i přes hustý déšť a mraky visící sotva v desíti metrech. Dále jsme navštívily starý kráter. Poznáváme to tu. Zde se točil film planeta Opic! Tak ještě pár fotek a hurá do autíčka , do sucha a teplíčka a jede se dolu poznávat města ostrova. Dole je kupodivu 26 st. C a polojasno. Musím si brát kšiltovku, připálil jsem si čelo!

Ani další útok (obrázky)  na Teide se nesešel s úspěchem. Děvčata mají zdravotní problémy. Páteř, bolesti hlavy a i když se to svádí na kde co, je to jasná “výšková nemoc”! Přesto že se tak těšila, už je tam nikdo nedostane. Jaruš s manželem to taky vzdávají s tím, že si před cestou odpočinou a užijí pláže v Santa de la Cruz, a když je tam odvezu, tak ať si pak jedu kam chci sám. Je to poslední možný den k výstupu. Je rozhodnuto, jdu do hory sám! Nějak to musím zvládnout, vždyť jsem sem kvůli tomu jel!!

Pico del Teide. Hora je vysoká 3718 m a leží takřka uprostřed národního parku Cańadas del Teide. Je to ještě pořád činná sopka. Téměř do dvou třetin se dá dostat lanovkou, která má stanici ve výšce 2356 m. Po vystoupení z lanovky se dostanete na plošinu La Rambleta, což je vlastně kamenitá pěšinka vedoucí od horní stanice po vrstevnici kolem hory. Sopka má několik kráterů, které se před vámi postupně otevírají a je to vždy úchvatný pohled!

Až na vrchol se pak už musí pěšky, což je vzhledem k nadmořské výšce, sirným výparům, zimě, někdy i ledu nebo sněhu, a opravdu hodně silným vichrům a poměrně velkému sklonu hory celkem velmi obtížný výkon i pro hodně zdatné turisty. Navíc pro výšlap na vrchol sopky musíte mít povolení správy parku, jinak vás správci nahoru nepustí (sedí tam od rána, kdy vyjedou první lanovkou, až do večera). Správa parku tak chrání tuto krajinu proti zničení turistickým ruchem. Nemíním se tu dál nějak vytahovat a rozsáhle se rozepisovat o mém “hrdinném” boji o horu. Určitě nejsem sám, který dosáhl vrcholu, i když pár krizových chvil jsem zažil. Ono dušení v sirném mraku při nedostatku kyslíku není rozhodně žádným skotačivým tanečkem a při řvoucím vichru, který vám rve bundu z těla. Tam se hodně špatně hledá místo pro nutné odpočinutí, aby se mohlo dál. To že potkáváte zcela vyřízené a panicky se vracející i daleko mladší souputníky, kteří to vzdali, to vám na sebevědomí taky nepřidá, obzvlášť, když se teda člověk rozhodnul, že sám a že za každou cenu a že až nahoru! A ten pocit když se do té díry nahoře podíváte, tedy pohled do pekel, pro který jsem sem lezl, vám taky nedokážu popsat. Člověk je zcela hotový- vyřízený a jakoby v mdlobách vnímá spíše vnitřní obrovské dojetí, které se míchá s množstvím uvolněného adrenalinu. Ten to stav vám trochu vrátí sílu tolik potřebnou k zpětnému sestupu. Je to vše příliš živé a pod emocemi. Zatím to nejsem ani sám v sobě nějak systematicky urovnat, natož abych vám tu to dokázal nějak schůdně popsat. Udělalo to na svých stránkách několik jiných, a protože mi mluví z duše, vkládám sem na ně odkazy( č1č2, č3). Časem se k tomu určitě ještě vrátím a doplním tento popis. Pevně věřím, že mne chápete. Dík.

Závěrem: Utrpěl jsem vítězství, hurá, Teide je dobyta.

 

Náhledy fotografií ze složky Obrázky z Kanárských ostrovů a sopky Teide