Kunětická Hora a učiliště Opatovická elektrárna
Kunětická Hora a učiliště Opatovická elektrárna. Cesta na Kunětickou Horu a návrat do vzpomínek...
Kdysi, dávno tomu, jsem se učil v Opatovicích n. Labem v elektrárně. Z učiliště jsme měli přímý výhled na Kunětickou Horu a neustále jsme si s kamarády slibovali, že se tam dojdeme podívat. Nikdy k tomu nedošlo a dlouho jsem to v sobě nosil jako veliký dluh a nesplněné přání.
Nedávno, když spolužák Luboš Hančlů začal aktivně mailovat mezi spolužáky, že bychom se měli pokusit se sejít a zavzpomínat na léta společného učení, uzrála doba a vyrazil jsem směr Pardubice. Byl to jeden z mála posledních hezkých podzimních dnů, který přímo vybízel na výlet do vzpomínek.
Kunětická Hora je dominantou Pardubického kraje a zároveň je odtud velice krásný výhled do širého okolí. Určitě to je velice příjemné místo pro výlet, které stojí za návštěvu. A když jsem z romantického hradu zahlédl komíny Opatovické elektrárny, bylo jasné, kterým směrem se budu vracet k domovu.
Na první pohled se toho v místech, kde jsem se učil, moc nezměnilo, tedy kromě nové rušné rychlostní komunikace mezi Hradcem a Pardubicemi, která probíhá se souběžnou starou silnicí před elektrárnou. Jen boční vchod do elektrárny, kudy jsme chodili na obědy je uzavřen plotem. Před učilištěm vzniklo parkoviště, ale vzadu je vše postaru i se starým koridorem mezi „domovy“. Co mne ale hodně překvapilo je skutečnost, že učiliště již není učilištěm ale policejní školou. No vše se mění a nám už taky není dvacet. Tak jsem se ještě zajel podívat do Čeperky na zastávku, kam jsme dojížděli vlakem každou neděli do učňáku a hurá zase domů.
Tímto zdravím všechny své kamarády z učení a těším se na naše setkání po móóóóc létech.
