Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lázně Kundratice

5. 5. 2015

Lázně Kundratice

 

 Tentokrát jsme zvolili cestu do jedněch z nejstarších lázní v republice. Lázně Kundratice se nacházejí na jižním svahu ještědského hřebenu nedaleko obce Osečná. Jsou tu velice příhodné klimatické podmínky. Je tu celkově tepleji než na opačné straně Ještědu a na přírodě je to tak patřičně znát. Vše zde již bylo v květu a listí stromů i tráva zářily překrásnou jarní zelení. Jarní vůně probouzející se přírody a zpěv ptactva je jako balzám pro naše oči i psychiku.

   Jenže jaro sebou přináší častější srážky. Přijížděli jsme za krásného sluníčka a jen jsme vystoupili na parkovišti z auta, začalo se rychle mračit. Bylo teplo a dusno. Před lázněmi je rybník a vidím na hladině, jak už na druhé straně začíná pršet. Jana si rozevřela deštník a já na rychlo dělám pár obrázků, ale pak musím schovat foťák pod bundu. Deštík přechází v liják a v dálce se ozývalo hřmění. Místní hospůdka je přesně to, co jsme právě potřebovali. Při vstupu obdivujeme neuvěřitelné množství hodin rozvěšených kolem dokola, po zdech. Napočítal jsem jich asi 70.

  To už řádí první jarní bouřka přímo nad námi a provazy deště bičují doposud vyprahlou zem. Ještě asi 2x silně prásklo a bouřka je na ústupu. Dopíjíme vídeňskou kávičku a chystáme se ven.  Co teď? Venku ještě drobně prší, je stále zataženo a z vyprahlé země se zvedá opar. Na fotografování teda nic moc. Jana roztahuje deštník s tím, že si to tu alespoň trochu proběhneme.

  Lázničky jsou to malé, ale útulné a takové skoro bych řekl až domácí. Procházíme po spojovacích chodníčcích mezi lázeňskými domy a nad nimi jsme narazili na starý opuštěný, mechem zarostlý park. Jakoby zapomenuté kamenné lavičky mezi pravidelnými chodníky a vzrostlými stromy a vše zarostlé čerstvě zeleným, zalitým mechem, to vše dělá dojem, jakoby se člověk ocitl náhle někde v Irsku či Skotsku. Stále ještě prší, ale je teplo a do toho se už začínají drát ostré sluneční paprsky mezi mraky. Ona to vlastně není vůbec špatná procházka. Je to zase vše úplně jiné, než dříve a má to i své, tak trochu zádumčivé kouzlo. A když jsme obešli lázně a dostali se zpět, ale z druhé strany k rybníčku, otevřel se nám krásný výhled. Na hladině nevelkého rybníku se odrážely břízy a obloha. No živě jsem si představil známý obraz Antonína Slavíčka „U nás v Kameničkách“. Jenom zde je jako bonus v pozadí krásný výhled na ještědskou krajinu. Tak jak se ze začátku zdálo, že nebude co fotit, tak ve finále jsem se docela pěkně vyřádil a opravdu se dobře pobavil. Jen mne docela pobavilo, že za krásného sluníčka jsme přijeli, za deště jsme si prošli lázně a zase za krásného sluníčka jsme odjížděli domů. Ale co, byl to i tak zase jeden z našich krásných výšlapů.         Obrázky nabízím zde.