Největší vodopád Krkonoš, je na polské straně .
Největší vodopád Krkonoš je na polské staně !
Rozvodí je, když dvě řeky nedaleko sebe pramenící se otočí k sobě zády a každá si teče na opačnou stranu. Není na tom zase tolik neobvyklého. Ale je zvláštní, když každá tvoří kaskádu vodopádů. Jména řek jsou - na naší straně Mumlava, na polské straně Kamienczyk. ... Na Mumlavském vodopádu jsem byl. Je největší svojí mohutností u nás, v Krkonoších. I řeka Kamienczyk na polské straně je zároveň největším vodopádem v polských Krkonoších. Ale když si odmyslíme hranice, tak největším vodopádem Krkonoš je Kamienczyk.
Je to jasné, jede se do Polska! Wodospád Kamienczyk je jen 5km za polskou hranicí, tak si k tomu přihodíme nejbližší město. Ano, tak tedy navštívíme město Jelení Goru.
Po bezproblémovém přejetí polské hranice se po několika serpentinách v jedné z prudkých zatáček uhýbá vpravo a pokračuje se na písčité parkoviště. Pozor, není to zrovna moc transparentně označeno! Na parkovišti, zaplatíte poplatek i v českých korunách – 50 Kč a už se šlape po lesní pěšině, která se ponenáhlu změní v ne moc příjemnou cestu prudce stoupající do kopce. Máte na výběr. Buďto šutrovitou cestu, kde vám mezi kameny klidně zapadne celé chodidlo po kotník, nebo kraj lesa, kde se vám stane totéž, ale pro změnu mezi vyčnívající kořeny. Zdá se, že to je cesta korytem po každoročním překotném jarním tání. Naštěstí cesta netrvá dlouho a již slyšíte hučení vodopádu. Napravo horská chata s restaurací a nalevo pokladna k vodopádu. Po zaplacení vstupného (40 českých korun) dostanete helmu z plastu a sestupujete do hlubokého kaňonu mezi skály. Po kovových roštech zavěšených nad řekou se proti proudu blížíte k vodopádu. Hučící vodopád je krásný a vysoký asi 35 metrů. Popisovat vám ho tu nemíním, na to tu máme fotky, že :-). Jen tu podotknu, že pokud se vám nechce platit vstupné, máte možnost prohlédnout si vodopád z horní plošiny. Využil jsem obě možnosti, obojí je pěkné.
Říčka Kamienczyk je asi za jarního tání pěkný dravec. Soudím podle obrovských tunových balvanů v jejím korytě. V menším bych ji asi přirovnal k naší řece Vydře na Šumavě. Je tu však jedna zvláštnost. Z jedné skály na druhou jsou stezky nad řekou ze zavěšených lanových ležatých žebříků. V různých výškách se proplétají i mezi korunami stromů! Zahlédnete je i na mých fotografiích. Jen tak se vám odhalí krásné kamenité koryto řeky vklíněné do skal a divokých strží. Je to však jen pro silné nátury. Pro ty, kteří zvolí pohodlnější cestu, doporučuji toto. Při sjíždění do místních lázní se dívejte se vpravo. Najdete pár míst, kde se vedle řeky dá zastavit a shlédnout alespoň část té krásné scenérie. Komu se ani toto nepodaří, nabízím několik fotografií z nadhledu této krásné řeky.
Ani to dlouho netrvalo. Asi 30 km od hranic se nachází městečko Jelení Gora. Zarazil mě poměrně neučesaný vzhled města, kde jsem nemohl najít ani místo na zaparkování. Nakonec se to povedlo před nějakou bankou. Velký dopravní ruch mi bral představu o krásném historickém městečku alpského rázu. Mám zelenou, přecházím rušnou silnici a začínám se nořit do historické části města. A hned na začátku mě dostal do pozitivna človíček velmi pěkného zevnějšku, jenž seděl s hůlkou na schůdku před domem a s do dálky vyzařujícím blahem si tu v klídku krmil holuby. A tím vlastně začíná moje foto prezentace o šťastném městě, kde se snad úplně zastavil čas.
Račte prosím na podvečerní špacír klidným městečkem, auto tu skoro nikde nepotkáte.
Vodopád jednotlivě a fotopesentace
Jelení Góra jednotlivě a fotopresentace
