U Labe po zimních Poděbradech.
U Labe po zimních Poděbradech.
Zima bývá většinou zachumlaná v mlžném oparu, podmračená a spíš šedě smutná. Tomu se říká inverze, která většinou přikryje svou pokličkou každou nížinu. Chceme-li sluníčko, musíme na hory. Občas se ale stane, že se prokouše sluníčko do nížin a to je pro fotografa svátek, kdy nesmí ani chvilku zaváhat a honem ven. Rychle zvolit cíl a už se jede. Volba padla na zasněžené Poděbrady.
Sluníčko bylo sice takové to zimní , nesmělé a kostrbaté, ale pro fotografování je to už přeci jenom světlo, se kterým se dá něco dělat. Za prvé světlo člověku patřičně zvedne náladu a když vám k tomu nahraje pár takových legrácek, jako je restaurace U LUPIČE (toho sice v pohostinství najdete skoro všude, ale tento si to dal i do názvu J ) a nebo MĚSTSKÝ OSTROV (vše pochopíte až z fotky).
Hezká procházka,vedla tentokrát cyklostezkou kolem Labe a v podzámčí. Stezka v těchto místech navazuje na betonovou lávku přes Labe a jez zdejší elektrárny. Tato vodní elektrárna má také kus své historie ale i svůj jistý půvab. Upravená cesta po té vede po proudu podle vody alejí vzrostlých velkých stromů. Řeka zde má sama své osobité kouzlo , které navíc podtrhuje poděbradský zámek odražený na její hladině. To už je na dohled velký silniční most přes Labe, vedoucí na hlavní náměstí Jiřího z Poděbrad. No a to je tak akorát čas, kdy se sluníčko sklání k západu a krajina šedne a potemňuje. Takže otáčím a hurá nazpět.
Fotky z této toulky naleznete zde.
