Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční trhy ve Vídni ( r. 2014)

20. 12. 2014

Vánoční trhy ve Vídni r. 2014

      Dny jsou stále kratší a kratší a počasí je nevalné. Ženy neustále někam běhají za nákupy a snáší veliké hromady věcí do domu a muži nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou a nestačí se divit tomuto mumraji. Naopak obchodníci tomu všemu radostně tleskají a tak, jak vodník lákal ženy na pentličky uvázané na vrbě na hrází, tak dnes obchodník ohromuje naše ženy samými akcemi a rádoby slevami.

     Hlava to už ani nepobere,  pomalu se nám točí kolem dokola nad  těmi lítajícími procenty.  Zdá se, že snad za chvilku, podle všech těch neustálých slev, bude asi veškeré zboží brzo zadarmo.

     Ano, toto je čas Adventu, který si lidstvo nastavilo tak, aby nezbylo času (v tomto jinak tísnivém období) na nějaké chmury a smutky. Nejen, že se všude shání, utrácí, peče, uklízí, ale všude je plno nabízeného zboží,  světélek a ve větších městech se dělají předvánoční trhy. 

     Některá města si na těchto trhách dokonce založila svoji tradici. Pokud vím, tak tradičně nejznámější a nejkrásnější trhy Evropě jsou ty, ve Vídni. Tak proč tam nevyrazit, že?

    Naše republika není zas tak veliká, aby se nedala přes noc do rána  napříč přefičet. Proto z Jablonce n N. startujeme směr Rakousko v 1 hod v noci. V 8 hod. ráno jsme ve Vídni. Pak už po svých, z odstavného parkoviště ( na kraji Vídně – Prátr) odcházíme na stanici metra linky U1,  Praterstein ( zde říkají metru U-bahn ). Vystupujeme po třech zastávkách, v samém centru ve stanici Stephansplatz . 

       Ve  Vídni nejsem poprvé a  trochu ji znám. Vyrážíme tedy rovnou na známou pěší zónu s luxusními obchody zvanou Graben.

Graben, německy příkop , zde údajně byl už z dob starých Římanů. S naším „ Na příkopech“ v Praze, ale má jen společný název. Ve Vídni je to honosná a vyhlášená třída, kde se prezentují jen ty nejznámější firmy z celého světa. V noci je nádherně vyzdobena různými světelnými efekty a každá ulice, která do ní ústí má svoji vlastní originální výzdobu. Je to vše dohromady, hlavně v noci , jedna obrovská nádhera.

      Přibližně v polovině třídy Graben,  je ve vedlejší uličce k zahlédnutí kostel, podobný našemu pražskému sv. Mikuláši. Jmenuje se Peterskirche a stojí za to se do něj podívat. Je to vlastně první kostel, který byl kdysi ve Vídni postaven. Základy pochází již z doby nadvlády Římanů. Po několika přestavbách se dožil dnešní doby, přibližně v pozdně barokním střihu. Uvnitř jsme ohromeni jeho bohatou výzdobou. Je tam toho tolik, že to působí až tak trochu přehnaně namačkané , vše září zlatem až oči přechází. Určitě je co obdivovat.

     Uprostřed ulice Graben stojí krásný morový sloup. Tento morový sloup nechal postavit císař Leopold, roku 1952. Morový sloup je v barokním stylu a je vysoký 21 m . Mor si tenkrát zde vyžádal 75 000 obětí.

     Pokud opustíme  třídu Graben směrem k nedalekému vídeňskému hradu, dostaneme se k sídlu vladařů a prezidentů Rakouska. Samotný Hofburg  by  stál za dlouhé povídání. Tvoří ho několik nádvoří, mnoho muzeí, soch, parků a zahrad. My jsme přišli postraní bránou, přes Michaelplatz. Michaelské náměstí je zajímavé zejména uprostřed veřejně odkrytými vykopávkami z římských dob a pak katakombami, ve kterých je tak zvláštní klima, že zde nedochází k rozkladu uložených mrtvých. Je tu uloženo a i vystaveno mnoho známých osobností.

     Po průchodu nádvořím se dostáváme na veliké prostranství – náměstí hrdinů, před hlavním hradem. Zde najdeme dvě jezdecké sochy arcivévody Karla a prince Evžena.  Zvláště socha arcivévody Karla patří mezi tzv. technické zázraky v sochařství, neboť obrovská váha sochy  stojí jen na dvou bodech – zadních nohou vzepjatého koně. (Jen tak mimochodem, u nás máme podobný skvost od našeho mistra, pana Josefa Václava Myslbeka na Václavském náměstí v Praze.)

     Odtud, z hlavního prostranství před Hofburgem, je vidět skoro vše, co nás čeká  probádat a navštívit. Veliký a známý pomník Marie Terezie s jezdeckými sochami známých generálů, jako např. generál Laudon (na obrázku ten vlevo) ale také tam najdete našeho Václava Antonína Kounice, který byl kancléřem ( něco jako dnešní premiér - na obrázku stojí uprostřed). Dále budova rakouského parlamentu, vídeňská radnice, (podle které postavili stejnou, ale mnohem menší u nás,  v Liberci). Burkteatr ( velké dvorní divadlo). Volksgarten je hradní park, kde se nachází památník císařovny Elizabeth, známé jako císařovna Sisi, a Théseúv chrám, (něco o Théseovi). O pár bloků dále je univerzitní náměstí a tam v parku stojí zvláštní kostel – Votivkirche. Tento kostel byl postaven jako výraz díků za to, že František Josef I. přežil pokus o atentát v roce 1853 a  jako památník, z vděčnosti za záchranu Vídně před Turky, hraběti ze Salmu. Kostel dlouho sloužil něco jako Pantheon v Římě či Kremelská zeď v Moskvě. Teprve daleko později byl tento kostel vysvěcen. Je to velká monumentální stavba a silně mi připomínala náš Svatovítský chrám v Praze. Je jen o něco malinko menší.

 

      Je známo, že ve Vídni, touto dobou je problém vystihnout počasí. Bývá zde vždy vlezlá vlhká zima, která pochází od nedalekého Dnaukanaku. Ten tu vlastně tvoří takový velký ostrov na Dunaji, který je od hradu  vzdálený sotva 500m.

     Po dopoledním   běhání, v drobném dešti,  jsme se chtěli někde na chvilku ohřát. Věděli jsme, že dole v radnici, bývá otevřen jakýsi bufet pro turisty, o vánočních trzích. Chvilku si sednout v příjemném teple by nebylo od věci.

      Zjistili jsme při tom, že se tu, v celém přízemí radnice, odehrávají zajímavé akce. V místních informacích si zaplatíte jakýsi poukaz pro své dítě, a to si pod odborným dohledem, vytvoří vlastní balící vánoční papír,vyzdobí svou adventní svíci, upeče vlastní cukroví na stromeček, nebo si vytvoří vlastní ciferník nástěnných hodin. Přitom mu je do toho dílka namontován hodinový strojek. Bylo zajímavá se dívat , jak malé děti si dokáží i s takovými úkoly poradit.

     Venku přestalo pršet. Odešli jsme si prohlédnout část parku před radnicí a okolí, které je zcela zaplněno tržními stánky. S postupujícím večerem přibývaly všude davy lidí. Stále však bylo ještě  jenom šero a vánoční trhy jsou nejkrásnější za tmy, kdy se vše rozzáří fantastickými světly.

      Rozhodli jsme se ještě  na chvíli vrátit do radnice, ale ta již byla bohužel zavřená. Z boku dolů byly však otevřené dveře s nápisem Radniční vinné sklepy a banket salony. Na recepci dáma zrovna telefonovala a nevšímala si nás, tak jsme prošli spojovací chodbou  a nakoukli do prvního sklepa. Byl veliký, krásný a plný lidí. Chtěl jsem si udělat fotku. Ale světla na fotografování bylo zoufale málo. Najednou se mezi personálem objevil přísně vypadající vedoucí a zamířil rázně k nám. Vysvětloval jsem mu, že jsme se přišli trošku ohřát a že bychom se tu rádi trošku rozhlédli a udělali jen pár fotek. Nesouhlasil, protože bychom mu rušili váženou klientelu blýskáním.

     „ Umím i bez blesku „  a na důkaz jsem nás rychle i s ním, vyfotil v zrcadle,  na protější zdi a ukázal mu to. Konverzace se rázem změnila z němčiny, na jeho prý kdysi dávnou rodnou slovenštinu. Byl najednou příjemně vstřícný a dohoda byla jistá. Musel jsem jen přislíbit, že ani jednou neblýsknu a on oběhl a obeznámil personál s tím , že prý jsem fotograf profesionál a že tu mohu  volně fotit.

      A najednou si nás nikdo nikde nevšímal a my jsme měli přístup naprosto všude, kde jsme si jen vzpomněli. Škoda jen , že toho světla bylo opravdu zoufale málo. Musel jsem překonfigurovat celé nastavení foťáku,  abych vůbec něco nafotil.

    Když jsme si prolezli celé sklepy, vyrazili jsme radnicí vzhůru. Procházeli jsme si krásná schodiště a dlouhé chodby až jsme se dostali do obrovitého zasedacího sálu. Byl skoro celý zaplněn, probíhal tu nějaký adventní koncert. Obdivoval jsem ten krásný sál a s radostí si zde vše vyfotil. Chvilku jsme si poslechli sborový zpěv. Byl to skutečně skvostný zážitek, který jsem, ani ve snu neočekával. Vždyť kdo se sem jen tak dostane, že?

     Ale čas se nachyloval a venku se rychle setmělo. Tak jsme se zašli ještě podívat na pohádkově osvětlené nádvoří uvnitř radnice a vyšli z radnice ven. Bylo nutno se vrátit ven do parku, na trhy, kde již začínala ta pravá vánoční atmosféra, za kterou jsme sem vlastně přijeli. Vše bylo nasvíceno krásnými různě barevnými světly, vše se třpytilo, voněl svařák (prodával se v hrníčcích ve tvaru boty) a všude proudily poklidně  nekonečné davy lidí. Radnice i jiné stavby byly slavnostně nasvíceny, no prostě úžasná paráda a vánoční atmosféra.

    Ale i venku, mimo radniční park, kde už byla naprostá tma, všechny památky i ulice byly překrásně nasvíceny a opravdu bylo co fotit. Prošli jsme vše ještě jednou a vyrazili směr metro a zpátky na parkoviště. Naposledy jsme se rozloučili s úžasně nasvícenou Vídní  a hurá do Čech. Do pelíšku doma  jsme zalezli  asi  ve 2 hodiny ráno. Byl to překrásný výlet (noc den noc) a za trošku té únavy opravdu stál.

 

    fotografie předkládám zde.      

                                       Fotografie z trhů             a             Fotografie z vídeňské radnice