Ještěd
Zatím takhle, písmenka a další obrázky přibudou později! Něco popisu je u obrázků, prostě nestíhám! Strpeníčko, dík.
Co to? Jo že jsem sem nasliboval nějaká ta písmenka? Tak tedy dobrá…
Ještěd za sluníčka v zimě.
Někdy se mi to v zimě stává, zvláště když je taková ta dlouhá šedivá, bez sluníčka – deprimující… no, všichni to dobře znáte. V baráku na člověka všechno padá, venku je smutno a vlezlo. To pak je uvnitř dušičce těsno a smutno, potřebovala by světýlko pro dobití baterek. Odborníci tomu říkají vleklé inverzní období. To je ta poklička, co nás všechny dusí a sráží náladu k nule. Chce se to dostat, alespoň na chvilku, nad ní a pořádně se nadechnout. Dušičku si opláchnout na sluníčku a nechat ji vyfoukat na čistém vzduchu. Ano hory, to je ten lék.
Krkonoše?, né tam jedou všichni, hlava na hlavě, nervózní návraty na silnici, dlouhá cesta.
Jezdím jen tak po obědě na odpolední procházku na hřbet Ještědu. Mám to 50km klidné jízdy a nahoře je božský klid. Inverzi nechám pod sebou a davy lidí na sjezdovkách na úpatí hory. Hřeben je klidný a křišťálově čistý. Procházka jen tak, bez lyží, je učiněný balzám. I sluníčko tu zapadá později, dole je už dávno tma. A když se i tady setmí, zajdu na hotel na čaj a spokojen jedu domů. No, pojďte se podívat jak je nahoře klid a krásně .
Obrázky jednotlivě a presentace a pokud se tam chcete juknout teď hned, tak prosím ZDE .
Ps.. Ještě sem dám letní procházky, ty taky nejsou k zahození, to ani náhodou,. Ještěd má totiž v sobě úžasné kouzlo, ale to zase až příště. A ještě trocha historie . Tak zatím!
